Profil autora

Našemu státu chybí vize, našim politikům dobré úmysly a našemu národu sounáležitost. Proto jsme tam, kde jsme.

 Daniel Adam Balušek (* 27.01.1975)

Rodilý pražák, žije a pracuje v Praze. Ve svém volném čase literární autor, publicista, komentátor a blogger. Zabývá se převážně stavem společnosti a jejím směřováním. Zajímá se o historii, výtvarné umění a spiritualitu. Relaxuje na zahradě a při fotografování. Jeho styl je svěží, výstižný, občas lehce ironický. Je autorem řady povídek, publikuje úvahy na webzinu Gnosis9.net. Nyní se převážně věnuje práci na sobě samém, tvůrčímu psaní a přípravě své knihy.

Poznámka na úvod

Žijeme doopravdy nebo jen jakoby?

 Určitě jste si toho také všimli. Začalo to nenápadně, kdysi, před roky. A pak, nevím co se stalo, začalo se to šířit bleskově. Nejdřív mezi prostým lidem a později do vyšších sfér, do médií, mezi politiky. Věty se tím nafoukly, zbytněly. Vzniklo to tak nevinně a stal se z toho návyk. Nepěkný, hloupý, ale o to víc rozšířený. Vše vyřčené je tím zamořeno a není jisté, zda se ještě podaří to někdy vymýtit. Je to slůvko. Jediné slovíčko. Nepatrné a postradatelné. Bojím se ho vyslovit, abych také nedostal infekci. Jakoby.

 Jakoby je všude. Zcela beze smyslu a bez kontextu, dokola omílané jakoby. Existují jedinci, kteří jsou schopni ho použít i několikrát v jedné větě. Neposlouchají co říkají? Nevěnují pozornost logice svého projevu? Snažil jsem se to pochopit, ale ti lidé, jako smyslu zbavení, neustále dokola opakují, jak tam jakoby jeli, jakoby volali a jakoby nakupovali. Pak se nad tím jakoby zamyslí a jdou si jakoby zaplavat. Je to všude. Mezi taxikáři, úředníky i mezi umělci. Moderátoři v publicistice i zpravodajství jsou už taky nakažení. Ve vzduchu zůstává viset otázka. Proč?

 Jaký to má smysl a proč to dělají? Chtějí být zajímavější, ale jen ukazují svojí hloupost? Je to záměr nebo odraz dneška? Nic není doopravdy. Vše je jen jakoby. Žijeme v době náhražek. Naše potraviny neobsahují jídlo. Naše vztahy jsou virtuální, komunikace elektronická. Léky neléčí, jen tlumí příznaky. Naše rodiny tvořené nesezdanými páry plné nemanželských dětí jsou jen náhražkou skutečného rodového zázemí. Jakoby rodina. Vše je jednoduché a jakoby. Když řečníka zastavím a ptám se: „Viděls to tedy doopravdy nebo jakoby?“, dotyčný němě zírá a zprvu nechápe, na co se ho ptám. „No jasně, že doopravdy!“ , odfrkne leckdy podrážděně.

 Jak může fungovat dialog, když lidé neposlouchají ani sami sebe? Jak bychom pak po nich mohli chtít, aby naslouchali druhému a nedejbože respektovali jeho postoj? Co to vypovídá o dnešku plném nekompromisních střetů a zarputilé neústupnosti. Kde nalézt východisko před tím, než se přidá další náhražka? Možná se zase musíme naučit žít doopravdy. Až najdeme reálné hodnoty, zmizí náhražky a šidítka. Zmizí jakoby. Prosím, ať je to brzy.